Skutečně jsou školní léta tak skvělá, jak lidé vypráví?
Mnoho starých lidí říká často svým dětem a vnoučatům, aby si užily školní léta, neboť jsou tou nejlepší dobou v životě. Sami na ni velmi rádi vzpomínají, a jsou přesvědčeni, že tomu tak bude i u nejnovější generace. Jen litují, že si to tehdy neuvědomovali, a tak nechtějí, aby se to samé stalo i jejich potomkům. To je samozřejmě pochopitelné, avšak situace často není tak jasná a zářivá, jak by se z těchto vyprávění mohlo zdát.
V první řadě je třeba říci, že ačkoliv dítě nemá ještě starosti dospělého, neznamená to, že ho jeho starosti netrápí stejně. To je hlavní věcí, kterou si lidé neuvědomují. Jen proto, že my považujeme nějakou věc za hloupost, nad kterou lze mávnout rukou, neznamená to, že tomu tak je i u toho druhého. A děti cítí mnohem intenzivněji, než dospělí. Rozhodně by tedy nebylo fér říkat, že nemají žádné starosti. Mají, a jsou pro ně stejně důležité, jako pro nás ty naše.
Dále často vzpomínají na školu jako takovou, na spolužáky a učitele. Realita je ovšem taková, že se mnoho dětí setkává se šikanou, a učitelé také mnohdy nejsou dokonalí. Leckdy jsou nefér, případů, kdy si na některého z žáků zasednou, také není zrovna málo. A ačkoliv se to může zdát jako hloupost, život dítěte to značně ovlivňuje.
Proč ale starší lidé tak trvají na tom, že dětství je skvělé? Je to proto, že v jejich době tyto věci neexistovaly? Nikoliv, existovaly. Jedná se pouze o nostalgické brýle, které potlačují špatné vzpomínky a naopak vyzdvihují ty dobré. U těch špatných se pak snaží najít na nich něco pozitivního – to je i důvod, proč například staří lidé často s láskou vzpomínají i na výprask od rodičů.
Rozhodně lze tedy říci, že žádná etapa života není lepší či horší, než jiná. Každá sebou přináší své radosti, ale také starosti, a to je potřeba si uvědomit. Není tedy třeba v tomto ohledu nikoho odsuzovat, pokud si na svůj život stěžuje.